Last straw.

Říkat sbohem je vždy těžké. Říkat to dobrým přátelům, místu, po kterém jsem toužil a životní etapě, která mi tolik dala, je jedna z nejtěžších věcí, co jsem kdy dělal.

Mám předsevzetí nevracet se do starých kolejí, tak uvidíme, jak mi to zpět v známém prostředí půjde. Budu proti stereotypům svým i okolí bojovat a chci, aby to tady viselo, protože to bude moje memento.

ČSO opět

To sem musím dát, abych to neztratil a aby si to přečetli mí přátelé z orchestru (tímto vás do Prahy zdravím :-)) V srpnu jsem náhodně objevil tuhle recenzi přímo od studenta, nyní jsem při hledání fotografií narazil na další, aktuální. Je sranda, jak všechny tím výkladem nudíme, nás přitom tolik baví...

Čas se naklonil

a já už sem nebudu mít co psát. Dávám si předsevzetí být mnohem méně na internetu a složit co nejvíce zkoušek. Děkuji za pozornost, uvidíme, jestli tenhle blog bude mít ještě někdy opodstatnění, v Praze se mi totiž asi nebude chtít a hlavně se s vámi všemi uvidím poněkud více osobně. Howgh.

"Aby byla tvoje lodička života lehká, nalož jen to, co potřebuješ - domov a prosté radosti, jednoho či dva přátele hodné toho jména, někoho koho miluješ a kdo miluje tebe, kočku, psa, jednu či dvě dýmky, dostatek jídla a oblečení a víc než dostatek pití, protože žízeň je zatrolená věc." J.K. Jerome.

PC- Political Correctness

Mít přátele mezi různými národnostmi je obohacující. Vlastně každá diskuse mě nachytá při nějaké neznalosti druhé kultury a je to opravdu zábava. Na co jsem v poslední době narazil několikrát, důkladně v Barceloně a naposledy dnes, je PC. Ne, není to osobní počítač (také mi chvíli trvalo, než mi došlo, o čem se mluví :-D), ale dnes prosazovaná politika hlavně v Severní America a Spojeném království politické korektnosti ve vyjadřování. Následující příklady NEJSOU vtipem.
Politická korektnost například zakazuje lidské rasy nazývat barvou, to je takový nutný základ.
Co se třeba nesmí, je říkad "disabled person"- dává výraz disabled na první místo a dělá jej to důležitým, správně se má říkat a person with disability.
Žádná žena nesmí být nazvána mužským názvem- vznikají slova jako spokeswoman- nesmí se ani na dav lidí volat ve VB dříve tolik oblíbené Hey guys.
Je toho víc, ale abych nenudil, řeknu ještě pár pro mě opravdu šokujících.
Je zakázáno říkat např. "blackboard", mohlo by to budit záporné reakce vůči všemu černému (trochu protimluv, ne??), musí se říkat cholkboard.

Tak a perlička na závěr? V jakémkoliv zdánlivě multikulturním kolektivu (tedy všude) se nedoporučuje říkat Merry Christmas. Everybody is strongly encouraged to use "Happy Holidays" not to insult others with different religious views.

Tak na to se fakt těším, až v mé rodné zemi bude tolik arabů, že přes křesťanskou tradici nebudu smět říkat Veselé Vánoce...

Prarodiče

Poté, co jsem zjistil, že na wikipedii jsou články i o méně slavných sklářích, jsem se rozhodl, že není na co čekat a napsal jsem o prarodičích. Prohlédněte si stránku Libenský / Brychtová a případné odkazy sami, vyzývám také všechny k případné editaci dotyčných stránek.

Barcelona

Tak mám za sebou další prima poznávací výlet. Někteří vědí o mých tamních problémech, jiné s tím zatěžovat nebudu, každopádně nebudou fotky :) To město mě fakt překvapilo, řadím jej mezi nejlepší v Evropě, což jsem vskutku nečekal.
Je moc zajímavé již jen kvůli Gaudímu, bohužel jeho stavby mají vesměs naprosto nehorázně drahé vstupné. Ale stojí za to i kvůli kopci Montjuic, s krásným ex-olympijským areálem, který se bezvadně povedlo přetavit ve výletní místo s nepřekonatelným výhledem na všechny strany, nebo gotické čtvrti s úzkými uličkami, či pláži hned vedle pulzujícího centra. Slavná ulice La Rambla přecházející v dlouhatánský bulvár á la Champs-Elysées je také zážitek i když někteří baviči jsou lehce na hraně mezi zajímavostí a naprosto prvoplánovým kýčem. Tento víkend se dokonce i hrálo na Nou Campu, ale FC Barcelona a devadesátitisícový dav jsem si nechal na příště.

Holandsko a volná pravidla

Krátce poreferuji o místních zákonech o užívání lehkých drog, jak se tu značí marihuana, hašiš a "houbičky". Je to tu za jistých, docela přísných pravidel, dovolené, stejně jako konzumace piva a vína již od šestnácti. Pobyt zde potvrzuje, že mladistvých beznadějně opilých je minimum, protože již od šestnácti mají k alkoholu volný přístup a nemusí tedy využívat různých spřátelených barmanů či prodavaček a jednou za čas se zpít podobraz, navíc ta vůně tabu jaksi není. V mém okolí se naprostá většina vrstevníků poprvé pořádně opila na školním výletě. Každý dostal bojovku něco sehnat, propašovat a potom se to hromadně vypilo, s minimem zkušeností, tajně, co nejrychleji, smíchat vše, co je, a samozřejmě to dopadalo všelijak, jen ne dobře. Jsem přesvědčený, že kdybych si mohl jít dát v šestnácti pivo do hospody, vše by bylo mnohem čistší, mládež je prostě dnes jinde, než byla pře padesáti lety.
Tak a k těm v ČR démonizovaným drogám. V tomto domě, v kterém příspěvek píši, je naprosté minimum lidí, co marihuanu nevyzkoušeli. Mezi Čechy například nula. Dost lidí všeobecně nerado kouří a tak se thc konzumuje v jídle nebo pití. Je to levnější, než alkohol a je to něco jiného, prostě další alternativa uvolnění zábavy, která, jakmile nemá kolem sebe punc něčeho zakázaného a zvláštního, je vlastně úplně normální. A že by to někoho lákalo k tvrdším drogám? To už opravdu považuji za překonanou myšlenku...

Anne-Sophie Mutter a Royal Concertgebouw orchestra

EDIT:V této story NEHRAJE roli případná homosexualita účastníků. Žiju v této zemi sice krátce, ale na nějaké náznaky podobného ražení přestávám být zvyklý a štvou mě :-)

Byl jsem tam. Poctivě jsem si vystál frontu na sprint lístky- nevyzvednuté rezervace pro studenty skoro zadarmo- a samozřejmě na mě nezbylo. Chvíli jsem tam diskutoval, co mám příště udělat lépe, abych se k těm lístkům dostal, už jsem spřádal správnou taktiku na zítřek a potom jsem se jal vydat, spolu s pár dalšími zklamanými, směr domov. V tom ke mně přistoupil od pohledu elegantní, velmi draze oblečený muž, jestli nechci lístek. Řekl jsem, že chci, ale za cenu, kterou si mohu dovolit a ta není o moc výše než je deset eur za již zmíněné sprint lístky. Pravil, že se určitě domluvíme a vydali jsme se do sálu. Jsem neuvěřitelnej klikař. Okamžitě jsme se dali do hovoru a bylo jasné, že tento draze oblečený pán není jeden z těch neznalých snobů, co mají předplatné na nejdražší koncerty ve městě. Svými znalostmi o hudbě by mě okamžitě strčil do kapsy, ale evidentně mě zesměšňovat nechtěl a dobře jsme si, než jsme našli svá místa, popovídali. Ukazoval mi takovou menší procházkou celý Concertgebouw a tu a tam se s někým pozdravil. Čím víc jsem jej pozoroval, jak vypadá, jak vystupuje a jak vypadají lidé, s kterými se zdraví a utrousí pár společenských či i hlubších slov, nemohl jsem se zbavit dojmu, že to není ledaskdo. Každopádně už začínal koncert, tak jsem utlumil svoji zvídavost a své rozprávění o mé vrzací historii a začal se soustředit na hudbu. Ouvertura od Glinky byla slušná a potom už přišla na řadu Anne-Sophie. Asi největší houslová star, co jsem kdy živě viděl.
Hrála blbě. Bylo tam až nepříjemně nepřesností a hlavně několik, i když malých, podstatných minel v těch nejnahatějších místech. Můj dnešní průvodce po první větě prohlásil "těžká práce" a na úplném konci, že by měla pocvičit flažolety. Hihi, tak takovou kritiku bych se neodvážil říci nahlas, ale mluvil mi ze srdce. Ovšem i tak to byla nádhera, přece jen tón má opravdu brilantní, do toho jedny z nejdražších houslí na světě a v té akustice, kterou je místní sál proslaven, jsem si toho profláklého Čajkovského prostě pořádně užil. Anne- Sophie dostala standing ovations, na což jsem trochu zíral, ale byl jsem poučen, že tady se freneticky aplauduje všemu, i když si to ti lidé vůbec nezaslouží, jako například dnes. Opět jsem jen polknul.
O přestávce jsem pozval zatím stále anonymního elegána na drink, přece jen jsem mu stále dlužil peníze, konečně jsme se představili a on mě provedl po zbytku domu, i do nového přístavku, který dost elegantně řeší nedostatek společenských prostor.
V druhé části byl Rachmaninova symfonie, jojo, zlatý Rachmaninov, ten umí pohladit po duši. Orchestr hrál nádherně, pianissima taková, že se všichni báli dýchat, forte burácivá a plná tónu, to vše přesto, že starý pan dirigent Previn, mimochodem exmanžel Anne-Sophie, s taktovkou seděl, vypadal velmi zvadle. Nakonec ještě jedny standing ovations a bylo na čase se rozloučit. Dostal jsem navšívenku, ať se ozvu, že má Roderic volné lístky docela často.
Toho asi nevyužiju, ale navštívenky jsem zneužil k hledání, kdo to je vlastně zač. Takže, nejenom jeden z nejvýše postavených můžu banky ABN.AMRO, ale také aktivní politik, baron z velmi váženého širokého holandského klanu, který má své stránky, rodokmen, erb a všechno a v neposlední řadě vášnivý klavírista, jež si jednou za rok pronajme malý sál concertgebouw a sezve přátele, aby jim zahrál.
Co dodat, kdybych věděl, s kým mluvím, asi bych koktal :-)
Mimochodem, celé jsem to absolvoval v džínách a lístek jsem nakonec dostal zadarmo. Teda za ten pitomej pomerančovej džus, co jsem Rodericovi koupil.

znovu Irák

Komise v americkém kongresu, jejíž ustanovení vyvolali demokraté, spočetla náklady na válku v Iráku a Afghanistánu na padesát trilionů korun. Abych se pravdu přiznal, nevím, jak tohle číslo vypadá, a i když je to pravděpodobně hausnumero, je dostatečně odstrašující :-) Chápu, že to není jen záporné, tolik peněz utratit, že se jich velká část do ekonomiky vrací. Ale co kdybychom tomu číslu ustřihli dvě nuly a ty peníze poslali na něco mírumilovnějšího? "Když se Kurdi, Šíité a Sunnité chtějí vraždit a navzájem si vyřizovat účty, ať to klidně udělají, už bych z Iráku stůj co stůj zmizel, z Afghanistánu pokud možno taky a staral se o sebe." je nejobvyklejší postoj zdejších Američanů. Kolik by taková občanská válka ale vyprodukovala sebevrahů na společenských a dopravních uzlech po světě, to si nechci představovat. Ne, tohle opravdu nemá řešení, toho vosího hnízda se hned tak nezbavíme. Mimochodem, na jednu americkou chytrou hlavičku to vychází přibližně 50*10^12/30*10^7=16*10^4 korun. My sice neválčíme, ale jen kauzy českých bank stály českou podobně chytrou hlavičku kolik? Cca. 400 miliard děleno 10 milony... 4*10^4 korun. Tak přátelé, my jsme na začátku devadesátých let rozkradli na hlavu čtyřikrát méně peněz, než Američané zaplatí za celou tu slavnou válku? Řekněte mi, že tam mám chybu, prosím, smutně koukám. Protože jak se utápí peníze v Arábii, to si představit dovedu, ale jak zmizely u nás, to fakt nevím.

CoBrA

Ještě sem hodím ochutnávku ze zdejšího CoBrA musea, od kterého jsem toho příliš nečekal, ale ohlasy mě tam donutily zajít. Byla to paráda. Foceno mobilem, tak prosím shovívavost :-)