Vítejte. Welcome. Dobrodošlica. Karibuni!

Petr and his blog. Did Petr make his webpages finally public? Yes. Did he post the photos he had been promising to post? Some of them. Wow. Nerozumíte tomu? Je to jedno. Další postup vlevo dolů. Nebo rovnou na fotky.

sobota 10. listopadu 2007

Listopad

V listopadu je v Amsterdamu evidentně hnusně. Polská kamarádka, brilantní fyzička Daga, toto počasí pracovně nazvala "not autumn, simply disgusting, horrible, nothing-but-wind and rain- weather" a není to daleko od pravdy. Ještě ke všemu, právě asi díky silným větrům specifickým směrem, momentálně letadla sestupují k Schipholu přímo přes náš kampus, takže občas se tu ani neslyšíme. Díky skvostnému počasí jsme tu dnes dokonce měli zavřená stavidla na hrázích a Rotterdamský přístav měl na půl dne zavřeno, ale nakonec to s tou bouří v Severním moři nebylo tak horké a nic se tu vlastně nedělo. Ten Maeslantkering, vrata na Novém kanálu -dopravní tepně Rotterdamu- je prý největším hýbajícím se umělým tělesem na světě. Jo, zavřít přístup k největšímu přístavu světa největšíma dveřma světa, to musela být akce :-)
EDIT: Mimochodem, klouby k těmto obrovským vratům, každá část je 200x22 metrů velká, které drží případnou vodu, jsou ukuté v plzeňské Škodovce.
Jinak co já dělám? Snažím se nezvládat ve škole méně, než se tomu momentálně děje a účastnil jsem se pár výborných akcí. Než jsem toto dopsal, tak jsem byl Jamesem odchycen na asi nejzajímavější ze všech, ale dostanu se k našemu Mexican-meeting za chvilinku. Nebo ne, napíšu o tom hned a o zbytku zítra. Byl nejdříve zajímavý tím, že jsme byli "v ilegalitě", sešlost byla ve společenské místnosti zakázána jako příliš masová. Nedostali jsme tedy klíče, ale pramenilo z toho, že se těch sto a více lidí sešlo stejně, a to před naší zakázanou místností. Samozřejmě, že hluk a bordel byl o to větší... Během večera jsem se účastnil dvou nezapomenutelných rozhovorů- první byl ve složení Turkyně, Íránka, Angličan, Američanka, Čech o G.W.Bushovi a válce v Iráku. Skončila brekem Američanky a fakt to bylo nepříjemné, ale nakonec jsme si to zase vyjasnili a začali se objímat a vysvětlovat si, jak tím přeci nesmíme být zatížení, my studenti, kteří následující vývoj máme v rukou. Druhá diskuse v komornějším složení o druhé světové válce- Němka, Angličan, Čech- byla úplně super, smáli jsme se a musím říct, že to, že si takhle můžou kdysi znesvářené strany povídat, svůj konflikt posuzovat společně a nakonec se společně zasmát, považuji za tak obrovskou devizu dnešního světa, že jen to by mělo stačit k všeobecnému štěstí.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Ten snimek vrat je fakt pekny, jak jsi ho poridil? :-) A zajimalo by mne, jak mluvi Nemka 70 let pote, co to zacali. Je to jen
furt omlouvani se a obvinovani predku od sameho zacatku resp. naopak mlceni o nepohodlnych vecech, nebo uz v tom je taky kus obhajoby "Nebylo to vsechno jen takove, jak to videli pozdejsi vitezove"
uvn

UBONGO řekl(a)...

Jak o tom mluví? Asi jako člověk, který se narodil o padesát let později, cítí zodpovědnost za činy svého národa, nijak je neomlouvá, ale zároveň už mu to může být jedno. A myslím, že to je tak dobře, není důvod se nějak stydět nebo naopak obhajovat.