Listopad

V listopadu je v Amsterdamu evidentně hnusně. Polská kamarádka, brilantní fyzička Daga, toto počasí pracovně nazvala "not autumn, simply disgusting, horrible, nothing-but-wind and rain- weather" a není to daleko od pravdy. Ještě ke všemu, právě asi díky silným větrům specifickým směrem, momentálně letadla sestupují k Schipholu přímo přes náš kampus, takže občas se tu ani neslyšíme. Díky skvostnému počasí jsme tu dnes dokonce měli zavřená stavidla na hrázích a Rotterdamský přístav měl na půl dne zavřeno, ale nakonec to s tou bouří v Severním moři nebylo tak horké a nic se tu vlastně nedělo. Ten Maeslantkering, vrata na Novém kanálu -dopravní tepně Rotterdamu- je prý největším hýbajícím se umělým tělesem na světě. Jo, zavřít přístup k největšímu přístavu světa největšíma dveřma světa, to musela být akce :-)
EDIT: Mimochodem, klouby k těmto obrovským vratům, každá část je 200x22 metrů velká, které drží případnou vodu, jsou ukuté v plzeňské Škodovce.
Jinak co já dělám? Snažím se nezvládat ve škole méně, než se tomu momentálně děje a účastnil jsem se pár výborných akcí. Než jsem toto dopsal, tak jsem byl Jamesem odchycen na asi nejzajímavější ze všech, ale dostanu se k našemu Mexican-meeting za chvilinku. Nebo ne, napíšu o tom hned a o zbytku zítra. Byl nejdříve zajímavý tím, že jsme byli "v ilegalitě", sešlost byla ve společenské místnosti zakázána jako příliš masová. Nedostali jsme tedy klíče, ale pramenilo z toho, že se těch sto a více lidí sešlo stejně, a to před naší zakázanou místností. Samozřejmě, že hluk a bordel byl o to větší... Během večera jsem se účastnil dvou nezapomenutelných rozhovorů- první byl ve složení Turkyně, Íránka, Angličan, Američanka, Čech o G.W.Bushovi a válce v Iráku. Skončila brekem Američanky a fakt to bylo nepříjemné, ale nakonec jsme si to zase vyjasnili a začali se objímat a vysvětlovat si, jak tím přeci nesmíme být zatížení, my studenti, kteří následující vývoj máme v rukou. Druhá diskuse v komornějším složení o druhé světové válce- Němka, Angličan, Čech- byla úplně super, smáli jsme se a musím říct, že to, že si takhle můžou kdysi znesvářené strany povídat, svůj konflikt posuzovat společně a nakonec se společně zasmát, považuji za tak obrovskou devizu dnešního světa, že jen to by mělo stačit k všeobecnému štěstí.