Paříž

Tak bloumám v myšlenkách, co napsat o Paříži. Ano, je to krásné město, plné nádherných památek, hudby, muzeí, je to pulzující velkoměsto a jedna z turisticky nejatraktivnějších destinací světa. Jenže to všichni vědí. Co jsme s mojí krásnou L. navštívili, nikoho nezajímá, že jsme měli krásně, dožere lidi, co tam krásně neměli, a to, že jsme jedli a pili samé výborné věci, nikoho nemůže překvapit, to je Francie, prosím vás.
Tak je dva tipy, které by snad z úst člověka, co tam byl již poněkolikáté, mohly pomoci. První je místo, kde jsme trávili noci- Le Village hostel. Nevím, jak jsou na tom šestilůžkové velké místnosti, spali jsme na dvojlůžáku a mám pro toto zařízení jen slova chvály. Připadal jsem si spíše jako v levnějším hotelu, dvojlůžák s koupelnou i snídaně naprosto hotel připomínaly, poloha na Montmartru pět minut od Sacré-Coeur a pět minut od nástupiště metra naprosto dokonalá a všude moc příjemní lidé. Za tenhle luxus 30€ na osobu/noc, ano, tohle je na Paříž velmi dobrá cena. Mladý pár si dle mého nemůže vybrat lépe.
Druhý tip je novou srdeční záležitostí- Le Tire-bouchon- rudý "piano bar" přímo v srdci Montmartru kousek od Place du Tertre. Montmartre jako takový doporučení asi nepotřebuje, ale tohle již ojedinělé originální místečko, oáza klidu a jedinečné atmosféry Paříže, jednoznačně ano. Vrcholek Montmartru s bazilikou je denně v obležení turistů a ti, stejně jako já v minulosti, většinou okupují ať již baziliku, nebo Place du tertre a hlavní uličky tyto propojující. Vzniká takový migrující dav váhající mezi portrétisty nabízejícími pokleslé obrázky a ještě pokleslejšími samozvanými galeristy, kteří všem cpou leckdy opravdu nevkusné rádoby umění. Úplně stranou toho všeho se zdá stát z venku oprýskaný, až neatraktivní, piano bar, který však turistu toužícího poznat Montmartre trochu lépe okamžitě zaujme vůní palačinek dělaných panem majitelem přímo v okně a hlavně libým zvukem piana. Pro mě je la Tire- bouchon tím podnikem, který ve mně budí pocity ze stařičkých černobílých fotografií zakouřených pařížských kaváren, z uměleckých filmů o tomto městu lásky, či obrazů Lautreca. Maličký podnik s červenými zdmi pokrytými všemožnými památkami na minulé hosty(čtení a prohlížení je tu na hodiny), nízkým stropem, s výbornými palačinkami, výborným bretonským ciderem, určitě i prima červeným vínem, krásnou hudbou a moc moc příjemným osazenstvem. Tohle je to místo, kde by si člověk měl sednout, vychutnat Grand marnier crepe, usrkávat alkohol, zavřít oči, ..., ..., a představovat si, že je tím opravdovým správným staromódním Pařížanem s kloboukem na hlavě, jiskřičkami v očích a hrajícím úsměvem na upovídané puse (resp. nádhernou velmi elegantní ženou s kloboučkem a velmi výraznou sponou ve vlasech, s černými havraními řasami, dlouhým cigar a provokativním pohledem). Nedokážu si představit místo, kde se k tomu pocitu lze dostat blíže.