Londýn

Do Londýna jsem se přepravoval autobusem, jelikož jsem cestoval takto trojúhelníkovitě, nabídka eurolines- minipass Amsterdam-Paris-London-Amsterdam- za 83€ mě velmi potěšila.
První překvapení přišlo v Calais, kde jsem nezahnuli k tunelu, jak jsem čekal, ale dofrčeli do přístavu jako za starých časů. Proč ne. Druhé překvapení bylo, že tam bylo nejen pár autobusů eurolines z Francie, Belgie a Holandska, ale také asi pět autobusů se Slávistickými fandy. Byla to zábava pozorovat to hemžení červenobílých barev. Z obrovských přepravních kapacit trajektů trochu kouká zašlá sláva, ale i tak to byla velmi příjemná cesta.
Do Londýna jsme dorazili kolem šesté ráno. Skvělá ponurá atmosféra- tma, mlha, strašná zima a úplně prázdné velkoměsto. Nezbylo, než na sebe navléct vše, co jsem měl, a začít snídat ty výborné sýry, co mi zbyly z Paříže. Mezitím se naštěstí město začalo probouzet a za chvíli jsem si mohl zarezervovat místo v buse do Amsterdamu a vyrazit do města. Opět mě po dvou měsících šokovaly místní ceny, např. kafe za dvě libry, jednosměrná jízdenka na dvě zóny 4£, naštěstí denní off-peak "jen" 5,10£. Jako první jsem zamířil k Buckingham palace, mám to místo rád. Ovšem tentokrát to bylo velmi neobvyklé- bylo ani ne osm, byl jsem tam prakticky sám, vojáci stráže nestáli vzorně v budkách, nýbrž o čemsi klábosili a asi jednoho zaučovali, jezdil tam traktůrek zametající kamínky na prostranství před palácem, kdosi natíral vrata a vyvěšovaly se vlajky Saudské Arábie. Patrně se chystala návštěva a nikdo nečeká turisty těsně po rozednění v téhle kose. Následovalo jen radostné toulání se- St. James park a palace, Trafalgar square, došel jsem až na Waterloo, tam si prohlédl krásný terminál eurostar, který se ale chystají zavřít a veškerou vlakovou dopravu tunelem přesunout někam jinam. Našel jsem si zde také v i-kavárně hostel, který vypadal lákavě a hodně levně. Vyrazil jsem hostel zaplatit a nechat tam pár věcí a samozřejmě jediná trasa se severe delays byla moje district line. Nakonec jsem se na Stamford brook nějak dokodrcal a zjistil, že ta lákavá cena 9£ je jen při rezervaci a platbě zálohy přes internet, na místě u přepážky je to za dvacet. Naštěstí u této přepážky byl také internet, tak jsem si před trpělivou paní zařídil rezervaci a doplatil pár liber do pokladny. Komu tohle prospělo netuším.
To už jsem po pohození bagáže do úschovny spěchal na emirates stadium vyzvednout lístky, což se povedlo a jel jsem potkat Claudii a Stefana, dva velké Slávisty z Kanady resp. Německa u St. Paul's cathedral. Jelikož oni nikdy v Londýně nebyli, přidal jsem se k jejich poznávání a nakonec jsem po asi pěti hodinách totálně ucaprtaní skončili u Covent garden s Claudiinými přáteli na výborném Fish&Chips. Cesta na stadion byla dost divoká, metro beznadějně narvané a zastávka Arsenal prakticky neprůchodná, vše řídili stewardi Arsenalu a pomocí systému zátaras vznikla spořádaná fronta, se kterou jsem se nakonec dostali ke stadionu. Takhle to tu vypadá při každém zápase, Arsenal má průměrnou návštěvnost 59519 lidí (údaj starý dva měsíce) na stadionu se 60 000 místy. Čekal jsem velké prohlídky, ale příslušník ochranky se mě zeptal, co mám s sebou, zda mám nůž, rachejtle či plechovky a po záporných odpovědích mě pustil, ani má dvoulitrová lahev vody mu nevadila.
Stadión je to jedním slovem dokonalý. Věřím, že třeba v Mnichově mají ještě lepší, ale byla to neskutečná krása a rozumím slávistickým fotbalistům, že se z toho jednoduše někteří podělali. Přestože třeba ManU fanoušci o londýnských gunners zpívají "boring Arsenal", mně atmosféra přišla fantastická. Samozřejmě s přibývajícími minutami a góly v naší síti ještě houstla a na začátku druhého poločasu, kdy jsme během deseti minut dostali tři góly na šest nula, ten poslední po nádherném, dokonalém, fotbalově pohádkovém, protiútoku, který trval od našeho rohu asi čtyři vteřiny, celý stadion pouze pěl ódy a my jsme seděli jako zmoklé slepice s husí kůží po těle. Ty chorály byly opravdu silný zážitek. Od asi sedmdesáté minuty jsme pochopili, že nám nezbývá, než si to užít po svém a začalo se soutěžit s arsenalským kotlem, kdo bude více slyšet, potom kdo bude efektněji mávat šálami a nakonec ve skandovaném potlesku. Nenechali jsme se zahanbit a v šálách nad hlavami zřejmě vzhledem k ohlušujícímu potlesku Arsenal fans zřejmě i vyhráli. Vůbec fanoušci arsenalu byli velmi ohleduplní a když jsme dostali sedmý gól, dokonce se k nám přidali v pokřiku "kdo neskáče, fandí spartě". Byla to fakt sranda, vidět poskakující stadion na náš pokřik. Angličané se vyznamenali ještě jednou, když jsme po zápase našim naprosto psychicky zničeným hráčům připravili tradiční slávistickou pozápasovou rozlučku. Fotbalisté Arsenalu byli dávno v šatně, když slávisti seděli na trávníku a celý stadion v tichosti slyšel toto:
(fanoušci sedí) Červenobílá! Bojová síla! Slavia! Praha! Vždycky jsme s váma! Vždycky jsme s váma! Po výhře! Po prohře! A proto! (fanoušci vyskočí a skáčí do rytmu): Ať žije Slávie, ať žije Slávie!...:-)
Odměnou nám byl opět potlesk celého stadionu, velký zážitek. Ano. Byl to výprask, potupa a totální zmar. Ale třeba si z toho hráči něco vezmou.
Cesta zpět do města v slávistických suvenýrech znamenal být neustálým terčem vtipů a otázek, co se stalo, ale s některými anglickými fans byl nakonec docela dobrý pokec. Následovala neuvěřitelná noc. Chtěli jsme se setkat opět s přáteli z Kanady a měli jsme sraz na Charing Cross. Zde jsem si jen tak povídali sedíc na zemi, když se přese mě najednou převalil jakýsi anglický gentleman, rozlil po mně pivo a hrozně se smál. Já jsem nevěděl, která bije, byl jsem trošku otřesený, ale Stefan s Claudíí evidentně velmi dobře bavili. Nakonec jsem od chudáka Angličana dostal pivo za prominutí a tento pán v obleku od piva se odkolíbal k vlaku. Následovala klidá pětiminutovka, než si nás vybral jakýsi hodně otravný bezdomovec se stíny kolem očí. Nakonec nám začal ukazovat svojí občanku a já zjistil, že to je Slovák. Já hovado prozradil, že jsem Čech, čímž jsem přesunul diskusi do mateřštiny, nemohl se ho zbavit a zatímco jsem se dozvídal, jak píchá nějakýho bohatýho araba a jak zmlátil kickboxera, Stefan s Claudií se opět váleli po zemi smíchy. Prosil jsem je, ať proboha jdeme, ale ne, místo toho jsme se s ním začali fotit... Nakonec jsme naštěstí odešli směrem jakýsi bar na The Strand. Tohle byl nejhezčí bar, v kterém jsem kdy byl, ale bohužel také nejdražší. Naštěstí jsme zaplatili každý "jen" jednu rundu Cideru a ve dvě usoudili, že je čas vyrazit domů. Beztak zavírali a to byl tou dobou snad poslední otevřený bar ve městě. Tedy oni všichni domů, do bytu jednoho z nich, já musel do svého hostelu na druhém konci města. Tohle byla teprve paráda- měl jsem jen mapu metra, které samozřejmě nejezdilo. Naštěstí se přeci jen v Londýně trochu orientuji a s pomocí řidičů různých nočních autobusů a pár lidiček v opět liduprázdném Londýně, jsem se popár přestupech mezi nočními linkami a trošku chození ve 0330am mohl dostavit k check-in v hostelu. Dozvěděl jsem se nepříjemnou novinu, check-out je v deset, snídaně do 0930. Tak dobře, rychlá sprcha a hurá do postele. Ráno bylo vskutku těžké, cestování autobusem, čtyři dny chození po památkách, máo spánku, brutální prohra... Nakonec jsem se přemluvil, že přirážku platit nechci a dokonce stihl pár minut snídaně. Doplazil jsem se do obrovské snídaňové haly, veškeré to těžké životní břímě na zádech a co nevidím- Obrovská zapnutá televize a na ní highlights z včerejšího match of the day. Zkuste si tipnout, který to byl. Tohle už bylo fakt moc i na mě, až doteď jsem porážku nesl statečně, ale zkuste si nevyspalí a unavení znovu sledovat, jak váš tým je totálně ničen a deprimován soupeřem a u toho jíst corn-flakes. Fakt mi nechutnalo :-)
Usoudil jsem, že je čas ten zápas rozchodit. Dlouho jsem se toulal po Westminstru a nakonec byl čtyři hodiny v Tate modern. "Art is a guaranty of sanity." Jo, je to pravda. Noční přejezd z Londýna do Amsterdamu měl své kouzlo. Byl jsem tak unaven, že mě museli vzbudit, abych vylezl z autobusu na trajektu, potom mě museli vzbudit, abych se přesunul zpět a další probuzení bylo v Amsterdamu. Paráda.
Fotky na svých místech, facebook má tentokrát opravdu smysl, já jsem fotil málo, jen jsem vychutnával :-)

čtu si arsenal forum a naší rozlučce po zápase se věnuje podobný prostor, jako celému zápasu, neuvěřitelné.. Great performance, but honestly, I have to say that it was an even better performance by Slavia. Not footballwise, but how they played. They played cleanly, and had great fan support. A support rarely to be seen. They even tried to play neat, passing football. I actually feel really bad for them...
nebo...: Nice touch at the end when the Slavia squad went to their fans (who were very impressive) and dropped to their knees in forgiveness.
:-))