Anglie

První srpnový týden trávím s rodinou kousek od Londýna. Dostal jsem se tím k řízení vlevo a moc mě to baví. Největší problémy byly zpočátku s neohrabanou levou rukou na řadící páce a teď už se mi jen z nějakého důvodu špatně kouká do středního zpětného zrcátka, pořád jej hledám. Angličani jsou velmi ohleduplný národ a platí to i na silnicích. Je tu na venkově, přestože v podstatě na předměstí Londýna, mnoho úzkých či naprosto nepřehledných silnic, ale nečiní to žádné problémy. Lidé se tu pouští, jezdí naprosto klidně, proti ČR nepředstavitelný rozdíl. Co je také prima je naprosto blbuvzdorné značení, které kontinentálnímu ztracenci na nejjednodušších křižovatkách radí, kudy je to správně a kudy protisměrem. Koneckonců i u přechodného semaforu je cedule: "Svítí-li červená, zastavte zde." Například tolik obáváné roundabouts či odbočování vpravo mi naštěstí problémy nedělají. Tak doufám, že se po tomto příspěvku nevybourám.
Jeden den jsme věnovali poznávání okolních golfových klubů.
Důležité byly dva. Stoke Park Golf Club je jedním ze sta golfových hřišť na světě, na kterých musíte hrát (Golfworld 2005), s nejlepší klubovnou v Anglii (Golf Monthly 2003) a nejstylovějším prostředím ve Velké Británii (The Sunday Times 2007). Dle mého názoru hřiště vypadá krásně, koneckonců je mu sto let a hlavně na nádherných stromech je to vidět, cvičné zóny jsou fantastické, ale ta klubovna.. Je to hrozivý kýč, posuďte sami. Interiér je samozřejmě velmi konzervativní, rozlehlý a přepychový, řekl bych zámeckého charakteru. Klubovna hraje roli v mnoha britských filmech, včetně dvou bondovek.
Mně se o dost více líbil Beaconsfield Golf Club. Hřiště z roku 1913 vypadá poněkud obtížně, rough je půl metru vysoký, klubovna je typický cihlový dům s velmi příjemnou atmosférou. Jen si zahrát. Jenže klub je private, na členství je momentálně čekací list a návštěvníci se sem skoro nemají šanci vměstnat.